Na letošní olympiádu jsem se obzvlášť těšil. Měl jsem totiž v plánu opět po pár letech ukořistit Zlaté trenky , konkrétněji – ukořistit Zlaté trenky zase po dlouhých (asi tak sedmi) letech pro Zvonek. Za tímto účelem jsem dlouhé měsíce dopředu domlouval a měl přislíbené účastníky zvonkovského týmu. Nakonec to dopadlo jak vždycky – všichni z nejrůznějších důvodů odřekli a tak jsem si musel přivézt dvě vlastní posily z Prahy. Pokud by jela aspoň polovina lidí, co mi to předběžně slíbila, tak měl Zvonek minimálně dva týmy. No, nedalo mi to, abych si na začátek nepostěžoval!
Teď už ale k věci. Zvonkovský tým tvořila vyvážená sestava 4+4 (Radim O., Radim N., Radek, já, Terka, Laďka, Kačka a Luisa – to byla doslova posila last minute). Na neděli nás pak přišel ještě posílit Vlasťa. Radim N. vymyslel naprosto výstižný, úderný a velmi týmový pokřik „BIM BAM!“ a tak jsme se mohli vrhnout se do boje .
Už předem bylo jasné, že počet týmů bude tentokrát menší než obvykle (nakonec jich bylo jen 6), ale kvalita bude naopak velmi vysoká. Zúčastnili se samé týmy jdoucí po vítězství a chyběly naopak týmy jdoucí po posledním místě . Našimi největšími soupeři v boji o Zlaté trenky byli loňští vítězové Hadařovi koňópci a pak Mejdla, která skončila loni druhá. Naše taktika byla jasně daná – vyhrávat všechno hned od začátku. Chtěli jsme tak eliminovat vliv možných změn pravidel a podmínek postupů ze skupin apod., ke kterým z nejrůznějších důvodů dochází na skoro každé olympiádě – a jak se ukázalo, ani tato nebyla výjimkou. Pokud vyhrajeme všechno, není co řešit . Taktika to byla jistě velmi chytře zvolená (vymyslel jsem jí já ), bohužel vzala za své hned v pátek odpoledne při prvních volejbalových zápasech. Prohráli jsme tři zápasy v rychlém sledu a najednou bylo potřeba hledat náhradní řešení. Sice nás všichni chválili jak se s námi hraje pěkný volejbal, ale bylo poznat, že nám chybí zkušenosti a taky vyrovnanost v individuálních výkonech. Jedno vítězství jsme nakonec urvali, ale to bylo vše – konečné páté místo bylo odpovídající předvedené hře. Nebyl to ale dobrý vstup do olympijského soutěžení. Vše jsme tak museli jít probrat do blízké restaurace. U talířů plných dobrého jídla a u půllitrů plných chladivého moku jsme pak zase začali vnímat věci trochu pozitivněji. Přeci jen, naše silné disciplíny měly teprve přijít.
Jednou z oněch našich silnějších disciplín mělo být i ringo, kterým se začínalo v sobotu dopoledne. Po jistých debatách s organizátory se nakonec vyvrbil hrací systém tří základních skupin po šesti dvojicích. Ve skupinách se utkal každý s každým a do vyřazovací části pak postupovali první dva týmy z každé skupiny + ještě dvě dvojice ze třetích míst. Velké naděje jsme vkládali hlavně do Radima (s Terkou) a do mě (s Kačkou) – oba dva jsme se minulý rok dostali až do semifinále, i když s jinými spoluhráčkami. Radim s Terkou podle očekávání vyhráli přesvědčivě všechny zápasy ve skupině. Já s Kačkou jsme také vyhráli všechny zápasy, ale pro změnu to byly zápasy plné dramatických koncovek a obratů. Do dokonalosti jsme dotáhli zejména zápas proti pozdějším bronzovým medailistům z Orchisu. Ty jsme porazili až 17-16 ve třetím setu a bylo to Kaččiným podáním, které šlo přesně na čáru. Další dvě dvojice (Radek + Laďka a Radim N. + Luisa) se bohužel nenechaly strhnout dobrými výkony, všechny své zápasy prohrály a skončily ve svých skupinách poslední. s Kačkou jsme ve čtvrtfinále narazili na Hadaře, se kterým jsem vypadl loni v semifinále. Asi mám z něj nějaký komplex, protože se situace opakovala a tak jsme naši krasojízdu skončili hned v prvním zápase vyřazovací části. Nicméně Radim s Terkou se tím nenechali rozhodit a pokračovali ve skvělých výkonech, vyřazovali všechny soupeře hlava nehlava a nakonec slavili celkové vítězství! A my s nimi! BIM BAM! Do celkového hodnocení ringa se pak oproti původním předpokladům započítávaly výsledky pouze dvou nejlepších dvojic z každého týmu, což znamenalo, že jsme vyhráli ringo i celkově.
Ještě před odchodem na bazén se uskutečnil běh. Běželo se krásnou lesní cestou a vzhledem k nízkému počtu týmů se běžel rovnou finálový běh. Od začátku jsme se drželi v popředí startovního pole a nakonec jsme si doběhli pro třetí místo. Suverénním způsobem zvítězil tým První výkřik (Slunovrat) – ty jsme viděli na začátku při startu a pak až v cíli .
A vzhůru na bazén! Dlouho jsme řešili kdo a v jakém pořadí bude plavat, nakonec do toho zasáhla změna pravidel – neplave se klasicky 4+2, ale 5+1. Tedy může plavat 5 kluků, my jich ale 5 nemáme, tím pádem může jeden z nás plavat dvakrát. No volba byla jasná – bude to Radim „torpédoborec“ . Plavali jsme s vypětím všech sil, někteří jsme se div neutopili, a v cíli jsme o necelou půlku bazénu byli první před Mejdlama! BIM BAM! Toto celkem překvapivé vítězství jsme oslavili krátkým posezením na blízké zahrádce a také nanukem z blízkého Lidlu.
Po luštěninové vydatné večeři nás čekala disciplína do které jsme vkládali velké naděje – pantomima. Prosadil jsem konzervativní přístup při výběru slov. Vybrali jsme si tak všechna slova střední obtížnosti, všechny ostatní týmy šly i do slov obtížnějších. Ze začátku se zdálo, že naše volba byla dobrá, ale pak se ukázalo, že i v této disciplíně se úroveň rychle zvedá. Koňópci uhádli své poslední slovo doslova v posledním okamžiku a Mejdla vše zvládla s přehledem. Skončili jsme tak třetí i přestože jsme rovněž všechna slova zvládli zejména díky skvělému předvádění Laďky s Radkem.
Večer jsme pak absolvovali ještě týmový tmelící program v blízkém restauračním zařízení a šli jsme se krátce a intenzivně vyspat před nedělním frisbee, které mělo být naší nejlepší disciplínou. Ráno se ještě před tím uskutečnily finálové zápasy ve volejbale, zejména souboj o první místo měl vynikající úroveň – tým Chudák Orchis potvrdil svoji suverenitu. A hurá na frisbee! Hned v prvním zápase nás ale čekali Koňópci – nerozehranost na nás byla víc než patrná. Hloupé chyby v obraně, nedůslednost, špatný pohyb v útoku, chaos, nesystematičnost, vydřená výhra 4-3. Křičel a nadával jsem. Hodně jsem křičel a nadával . A to ještě i v dalších zápasech s Mejdly a Orchisem, které taky nebyly moc na pohodu a vítězství byla spíš vydřená. Pak se naše hra ale přeci jen začala pomalu zlepšovat a ve finále s Koňópky už to vypadlo tak nějak k světu (výhra 5-2) a v pohodě jsme si došli pro celkové vítězství.
No a pak už zbývalo jen spočítat body a vyhlásit celkové výsledky. Před tím jsme ještě zvládli rychlý výsadek do Globusu pro chlazenou kofolu a další várku nanuků . A jdeme na to. Každý z týmů si užil alespoň jedno medailové umístění. Celkově se pak vytvořily dvě vyrovnané skupiny. Týmy na 4.-6. místě měly postupně celkový počet 14, 16 a 17 bodů. První tři místa byla rovněž vyrovnaná. Tušili jsme, že úspěch je blízko, ale jistotu člověk nemá nikdy. Když ale bylo vyhlášeno, že na 2.-3. místě se se stejným počtem bodů umístila Mejdla a Hadařovi Koňópci mohla naše radost propuknout naplno! Zabimbali jsme si, převzali jsme vítězné pásky a především Zlaté trenky! Každý si je osobně vyzkoušel a teď je budeme celý rok pěkně opečovávat a hýčkat . Paráda! No a pak už jen zabalit a rozloučit se – i když se nám tedy vůbec odjíždět nechtělo.
Co říct závěrem… Počasí bylo krásné (jsme všichni pěkně spálení), atmosféra pohodová a poklidná, vše se odehrálo v duchu fair-play a nevyskytly se žádné větší rozpory nebo hádky nebo něco podobného. Dokonce i frisbee, které se odehrávalo úplně bez rozhodčích proběhlo bez většího rozruchu.
Byla to skvělá akce, kterou jsme si všichni moc a moc užili a vy všichni, co jste nejeli pojedete POVINNĚ příště! Ale to budeme organizovat – takže se na vás těším v organizátorském týmu příští olympiády
BIM BAM .
Filip
XI. Velká brontosauří olympiáda aneb Boj o zlaté trenky
7.-9. května 2004 v Brně
K Poldovi se sbíhá několik dívek, strhávají ho ze stupňů vítězů a odvlékají za kulisy. K davu přihlížejících vyletí kraťasy a později i slipy (jen atrapa). Za okamžik před jásající team vyjde Polda a na sobě má zlaté trenky.
Takto probíhalo předání nejcennější turnajové trofeje kapitánu vítězného družstva. ORCHIS LETOS POPRVÉ VYHRÁL BRONTOSAUŘÍ OLYMPIÁDU!
Organizace není legrace
Tento rok se organizace Brontosauří Olympiády chopil Polda. Chtěl jako pořadatele zapojit co nejvíce nových lidí z organizátorského kursu, což je myslím velmi dobrý přístup. Ivča Fikáčková měla na starosti registraci, Pavel Urban vedl Para-IQ-Olympiádu a Marek Neužil pomáhal s odvozem. Nejvíce věcí měli na starosti samozřejmě zkušení organizátoři: Polda, Jupíčert a Pepa, pomáhali také Marta Pavlištová, Evelína, Jura Maršál a Myšák. Já jsem byla částečně asimilována, takže jsem měla možnost sledovat, jak přípravy probíhají.
Důležitá schůzka se uskutečnila pod lednickým Minaretem na kolovandru, který organizoval iNY víkend před Olympiádou. S Jupíčertem a Poldou jsme plánovali průběh posledního týdne příprav. Jupí ještě stíhal odbíhat k účastníkům, aby jim říkal pokyny k psychohře. Vymýšlení podbarvovalo kvákání žab a klukům i víno. Polda z obou stran popsal papír formátu A4, na kterém poznamenával úkoly pro celý organizátorský team. A nebylo to velkým písmem.
„Organizátor může jíst, pít a spát, ale nemusí.“ Kluci se evidentně rozhodli řídit tímto heslem. V pondělí se na Bystroušce domlouvali Jupíčert a Polda s Ivčou, Pepou a Markem asi do půl druhé nad ránem. Další noc strávili Pepa a Jupí nad notebookem, na kterém mixovali hudbu na páteční zahájení. „Dnes bych se měl pořádně vyspat,“ těšil se ve středu Pepa. Drsňák Jupíčert ale strávil příjemný večer na deskových hrách, kam šel pro Bang!. Se spánkem to už bylo horší.
Ve čtvrtek proběhla poslední schůzka u Poldy a Evelíny doma. Malovali jsme medaile, které Marta vyráběla z vlašských ořechů. Žluté byly pro první místo, béžové pro druhé a oranžové pro bronz. Hlavně ale proběhla generálka toho, kdo co kdy bude na Olympiádě dělat. Jupíčert nás všechny zaháněl do postele, ať se pořádně vyspíme. Když jsem odcházela na půlnoční rozjezd, Polda s Pepou si ještě hráli s kazeťákem.
První a poslední
Oslňující svit svíček v popředí, nezřetelné postavy, u kterých moc nebylo vidět, co dělají. Jupíčert z hlediště nezahlédl ani gesto Bohů, které bylo znamením, že má Pepa zapálit oheň (neviděl ho ani on, ale zvládl to ve správný čas). Úvodní zahájení podle líčení diváků bylo bohužel trochu neviditelné. Sama jsem dělala jednoho z herců.
Večer se sportovci Orchisu rozdělili na dvě poloviny. Polda si vzal naše nejlepší hráče do dream teamu, se kterým chtěl Olympiádu vyhrát. Broňa gentlemansky uvolnil své místo Radkovi a Ríšovi a hrál za naše „béčko“, spolu se mnou. Dali jsme si název Ó Mega. Ó jako Orchis, pakliže budeme vyhrávat. Ó jako ostuda, pakliže budeme prohrávat. Jako kapitána jsme zvolili Pavla Urbana.
„Hlavně ať neprší, hlavně ať neprší,“ přáli si organizátoři Olympiády před jejím začátkem. I když předpovědi počasí nebyly nijak povzbuzující, Zeus sportovce vyslyšel a déšť přišel až těsně před přesunem na bazén. Doplatili na to však příznivci běhu, neboť ten byl z důvodu bahna zrušen.
Olympijský turnaj se konal v Zamilovaném hájku v Brně-Řečkovicích. Hned ráno zaskřípala morálka našeho Ó mega teamu, neboť nejmenované Óstudy přišly pozdě. Naštěstí Kruťák nebyl krutý a naše zápasy v ringu odkládal na později. Ani to nám však nepomohlo a všechny zápasy jsme svorně prohráli.
Mnohem lépe se ale vedlo Orchisu, který na medailové pozice nenechal vystoupit žádnou dvojici z jiného teamu. Pro svoji druhou olympijskou zlatou v ringu se probojoval Polda, tentokrát s Cácorkou. Druhé místo obsadili Laski a Helča Šeblová, třetí byli Honzík Šipr a Evča Reitspiesová.
Ó mega neuspěla ani ve frisbee a volejbale, kde jsme vyhráli jen zápasy o předposlední, sedmé místo. Brali jsme to ale s humorem. Úplně nevěřícně na nás hleděli před jedním zápasem Zvonci, protože jsme se smáli a hecovali, že jim musíme dát aspoň jeden gól. To jsme splnili a prohráli 1:12. Pavel se projevil jako správný kapitán a před každým zápasem s nadějí říkal: „Soustřeďte se, už konečně musíme vyhrát.“
O poslední místo v turnaji jsme soutěžili s teamem Mladé a neklidné, které shromáždila Věrka Novotná z Lukova. Touto dobou již Konůpková, neboť o týden později se provdala za Rosťu. Tento team měl pouze jednoho kluka a Věrka nám vyhrožovala, že děvčata nastoupí v minisukních, čímž zmatou všechny mužské protihráče. Nakonec ale měly jen přiléhavé oblečení. Nám jednou ve frisbee povalily Pepu, když se na něj všechny nahrnuly. Je pravda, že kluci v tomto zápase nechtěli moc střídat. Druhý poločas jsme s nimi hrály od nás jen holky, ať je to vyrovnané.
V plavání jsme předvedli nejlepší výkon na Olympiádě a obsadili šesté místo. Gabka ve finále hrdinně plavala dvakrát – jako první a poslední.
Ani 51 přeskoků bohužel nestačilo na lepší než obvyklé sedmé, nebodované místo. A protože Mladé a neklidné získali jeden bod v ringo-turnaji, rozdělili jsme se s nimi o poslední místo na Brontosauří olympiádě. Pepovi se tak splnil jeho sen o hnědých trenkách. Kapitán Pavel nám na Bront-l poslal povzbudivý mail: „Sedmá příčka za jeden získaný bod je móóóc krásná óóóstuda :-). Pokud zachováme formaci, počítám, že do sedmi let jsou zlaté trenky naše.“
Dream team Orchisu si naopak vybojoval zlaté olympijské medaile, o kterých snil již deset let. Skvělým výkonem v ringu, volejbalu a plavání si to určitě zasloužil. I když Polda, jako správný trenér, po turnaji prohlásil: „Ve výkonu družstva byly rezervy.“
Následky Olympiády
„Bolí mě celé tělo, nemůžu se ani hnout,“ říkali (nejen) druhý den skoro všichni. Poldovi SMS s tímto obsahem v neděli ráno přišla i od Cácorky, která původně chtěla jet na Dláždění a před Olympiádou se holedbala, že to pro ni nic nebude. „To mám radost, že jsou všichni zničení, to znamená, že se Olympiáda povedla,“ hodnotil Polda.
V pondělí na Bystroušce proběhla poolympijská hostina – knedlíky s vajíčkem, které připravily Ivča a Yffa. Nezbyly ale bohužel jen knedlíky, ale také celá várnice kysaného zelí. Ještě v pátek večer jsem ho dojídala u nás doma, zapečené s těstovinami (do úterý jsme ho jedli ještě s knedlíky). Bratr se hanebně celý týden stravoval v menze.
V pondělní noci na Bystroušce proběhlo také review olympijských organizátorů. Polda a Jupí sepisovali seznam chyb, kterých se pořadatelé dopustili, takže nezúčastněný pozorovatel by z jejich hodnocení pochopil, že akce byla naprostý propadák. Vybitá baterie v magneťáku těsně před zahájením, dlouhý program v sobotu večer, nevyspalý Jupíčert. Vinu si kluci nedávali asi jen za déšť, kvůli kterému se neběželo.
Je potřebný sebekritický postoj organizátorů, aby nepropadli uspokojení. Jako letošní účastník a hlavně pořadatel loňského hektického ročníku musím ale Poldu i Jupího pochválit, že Olympiádu zvládli dobře. A nejen oni, chtěla bych ocenit všechny, kdo se na akci podíleli. Ráda bych, aby příští rok opět Ó mega vyrazila do boje a tentokrát už více zazářila. A gratuluji Orchisu.
Sepsala Radka
Složení orchouších teamů
Orchis
Kapitán Polda
Cácorka Katka, Myšák, Helča Šeblová, Laski, Honzík Šipr, Evča Reitspiesová, Ríša, Marta Pavlištová, Radek Pozdníček
Ó MEGA:
Kapitán Pavel Urban
Týna, Broňa, Gabka, Pavluša, Radka, Pepa, Jura Maršál, Marek Neužil
(Nejlepším hráčem byl „borec od Pescáda“, kterého nám do teamu připsal Polda, ale v sobotu ráno nějak nedorazil. Objevila jsem ho náhodou při přesunu na bazén a zjistila, že to byl ten ochotný kluk, co nám pomáhal už s pátečním zahájením a byl na celém turnaji. Už se k nám ale nepřidal.)
MEJDLA:
Kapitán Hadař
Evča Straková, Verča, Viky, Eva, Oskar, Radim-Charlie, SPytlem, Radek, Pavouk, fanoušek: Vendis
Jen bych připojil pár slov a vlastních dojmu k závěrečnému hodnocení kapitána…
Do Brna jsem – pokud si dobře vzpomínám – odjížděl s tím, že letos už opravdu „jedeme na pohodu“. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na místě zjistil, že tomu tak skutečně je! 🙂 Teď už snad mohu přiznat, že jsem byl docela zaskočen a krápět nesvůj, když zatímco ostatní týmy pilně „trénovaly“ (rozuměj exhibovaly své dovednosti ve všech možných i nemožných disciplínách), Mejdla trávila páteční večer v naprosto poklidné atmosféře pojídáním čerstvě nakoupených zásob jídla a klábosením nad tvarem kosti, které právě zaplňovaly plochu neposkvrněných bílých triček (v extrémním případě zakoupených až na místě!).
Vlastní olympijské klání zahájilo tradičně ringo. Zde Mejdla nasadila tři silné dvojky, které bez větších problémů (vždyť jsme jeli na pohodu :-)) vybojovaly našemu týmu druhé místo v této disciplíně. Když jsme vzápětí zcela vyhořeli ve frisbee (někdejší silné mejdlí disciplíně vydatně hecované Oskarem), nikdo se – světě div se – nehroutil, žíly neřezal, nenabízel rezignaci… Inu, ani Oskar už není, co býval. :-)) Zkrátka jeli jsme na pohodu, a tak jsme si v klidu zahráli a užili (úspěšně vybojovaný) zápas o páté místo. Zato volejbal nám (určitě i díky vhodné zvolené strategii: „Jedeme na pohodu!“) vycházel víc, než i ti největší optimisté čekali – postup z prvního místa ve skupině, včetně vítězství nad favorizovaným Orchisem (kterému jsme bohužel – ale na pohodu – podlehli ve finále). S posledním volejbalovým zápasem pod širým nebem se přihlásily první kapky deště, které nám znemožnily znemožnit se v běhu. Následoval hromadný přesun na bazén, kde Mejdla opět předvedla jednu z bohatého arzenálu svých tajných zbraní. Zbraň zvanou taktika (nebo to byl spíš husarský kousek? :-). Po rozplavbě, kdy jsme postoupili ze třetího místa jen díky času, by jen sotvakdo tušil, že bychom mohli promluvit do pořadí na stupních vítězů. Málo platné, mejdlo si s vodou zkrátka rozumí a z této příznivé konstelace nemohlo rezultovat nic jiného než první místo. Podvečer pak byl ve znamení marných snah našeho kapitána, tlumočícího sboru rozhodčích naše (verbálně) pevné odhodlání poměřit své síly s ostatními na běžeckém oválu a návrh zařadit běh alespoň dodatečně do již tak dost nabitého večerního programu. Vše dopadlo, jak nejlépe mohlo – návrh byl zamítnut, a tak nic nebránilo tomu pustit se po celodenním strádání do vydatně večeře. 🙂 S plnými žaludky jsme bez většího vzrušení stihli věnovat asi 5-10 minut (těsně před ostrým provedením) nácviku poslední disciplíny – přeskokům přes lano. Naše všeobjímající pohoda i zde přinesla své plody: druhé místo (byť s odřenýma ušima ! – ne od lana :-)…
Kdyby mi někdo před zahájením olympiády řekl, že celkově obsadíme KRÁSNÉ druhé místo (o pouhý jeden bod za vítězným týmem!), přičemž se nám skutečně PODAŘÍ jet na pohodu, bral bych to všemi deseti. Takže z mého pohledu bylo naše účinkování na letošní olympiádě VÍCE NEŽ ÚSPĚŠNĚ. Na závěr bych touto cestou rád poděkoval všem, kteří se o to přičinili – kapitánovi (za nominaci), spolubojovníkům z týmu Mejdel (za statečné a hlavně pohodové výkony), soupeřům (za odhodlané a důstojné zápolení), fanouškům (za neutuchající přízeň) a v neposlední řadě zejména organizátorům, bez nichž by se tato akce vůbec neuskutečnila, což – jak jistě uznáte – by byla velká škoda.
Mějte se (mejdlem :-)) a zase někdy na viděnou!
Radim & Charlie