Brontosauří olympiáda

Jen bych připojil pár slov a vlastních dojmu k závěrečnému hodnocení kapitána…

Do Brna jsem – pokud si dobře vzpomínám – odjížděl s tím, že letos už opravdu „jedeme na pohodu“. Jaké bylo moje překvapení, když jsem na místě zjistil, že tomu tak skutečně je! 🙂 Teď už snad mohu přiznat, že jsem byl docela zaskočen a krápět nesvůj, když zatímco ostatní týmy pilně „trénovaly“ (rozuměj exhibovaly své dovednosti ve všech možných i nemožných disciplínách), Mejdla trávila páteční večer v naprosto poklidné atmosféře pojídáním čerstvě nakoupených zásob jídla a klábosením nad tvarem kosti, které právě zaplňovaly plochu neposkvrněných bílých triček (v extrémním případě zakoupených až na místě!).

Vlastní olympijské klání zahájilo tradičně ringo. Zde Mejdla nasadila tři silné dvojky, které bez větších problémů (vždyť jsme jeli na pohodu :-)) vybojovaly našemu týmu druhé místo v této disciplíně. Když jsme vzápětí zcela vyhořeli ve frisbee (někdejší silné mejdlí disciplíně vydatně hecované Oskarem), nikdo se – světě div se – nehroutil, žíly neřezal, nenabízel rezignaci… Inu, ani Oskar už není, co býval. :-)) Zkrátka jeli jsme na pohodu, a tak jsme si v klidu zahráli a užili (úspěšně vybojovaný) zápas o páté místo. Zato volejbal nám (určitě i díky vhodné zvolené strategii: „Jedeme na pohodu!“) vycházel víc, než i ti největší optimisté čekali – postup z prvního místa ve skupině, včetně vítězství nad favorizovaným Orchisem (kterému jsme bohužel – ale na pohodu – podlehli ve finále). S posledním volejbalovým zápasem pod širým nebem se přihlásily první kapky deště, které nám znemožnily znemožnit se v běhu. Následoval hromadný přesun na bazén, kde Mejdla opět předvedla jednu z bohatého arzenálu svých tajných zbraní. Zbraň zvanou taktika (nebo to byl spíš husarský kousek? :-). Po rozplavbě, kdy jsme postoupili ze třetího místa jen díky času, by jen sotvakdo tušil, že bychom mohli promluvit do pořadí na stupních vítězů. Málo platné, mejdlo si s vodou zkrátka rozumí a z této příznivé konstelace nemohlo rezultovat nic jiného než první místo. Podvečer pak byl ve znamení marných snah našeho kapitána, tlumočícího sboru rozhodčích naše (verbálně) pevné odhodlání poměřit své síly s ostatními na běžeckém oválu a návrh zařadit běh alespoň dodatečně do již tak dost nabitého večerního programu. Vše dopadlo, jak nejlépe mohlo – návrh byl zamítnut, a tak nic nebránilo tomu pustit se po celodenním strádání do vydatně večeře. 🙂 S plnými žaludky jsme bez většího vzrušení stihli věnovat asi 5-10 minut (těsně před ostrým provedením) nácviku poslední disciplíny – přeskokům přes lano. Naše všeobjímající pohoda i zde přinesla své plody: druhé místo (byť s odřenýma ušima ! – ne od lana :-)…

Kdyby mi někdo před zahájením olympiády řekl, že celkově obsadíme KRÁSNÉ druhé místo (o pouhý jeden bod za vítězným týmem!), přičemž se nám skutečně PODAŘÍ jet na pohodu, bral bych to všemi deseti. Takže z mého pohledu bylo naše účinkování na letošní olympiádě VÍCE NEŽ ÚSPĚŠNĚ. Na závěr bych touto cestou rád poděkoval všem, kteří se o to přičinili – kapitánovi (za nominaci), spolubojovníkům z týmu Mejdel (za statečné a hlavně pohodové výkony), soupeřům (za odhodlané a důstojné zápolení), fanouškům (za neutuchající přízeň) a v neposlední řadě zejména organizátorům, bez nichž by se tato akce vůbec neuskutečnila, což – jak jistě uznáte – by byla velká škoda.

Mějte se (mejdlem :-)) a zase někdy na viděnou!

Radim & Charlie