Brontosauří olympiáda

XI. Velká brontosauří olympiáda aneb Boj o zlaté trenky

7.-9. května 2004 v Brně

K Poldovi se sbíhá několik dívek, strhávají ho ze stupňů vítězů a odvlékají za kulisy. K davu přihlížejících vyletí kraťasy a později i slipy (jen atrapa). Za okamžik před jásající team vyjde Polda a na sobě má zlaté trenky.

Takto probíhalo předání nejcennější turnajové trofeje kapitánu vítězného družstva. ORCHIS LETOS POPRVÉ VYHRÁL BRONTOSAUŘÍ OLYMPIÁDU!

Organizace není legrace

Tento rok se organizace Brontosauří Olympiády chopil Polda. Chtěl jako pořadatele zapojit co nejvíce nových lidí z organizátorského kursu, což je myslím velmi dobrý přístup. Ivča Fikáčková měla na starosti registraci, Pavel Urban vedl Para-IQ-Olympiádu a Marek Neužil pomáhal s odvozem. Nejvíce věcí měli na starosti samozřejmě zkušení organizátoři: Polda, Jupíčert a Pepa, pomáhali také Marta Pavlištová, Evelína, Jura Maršál a Myšák. Já jsem byla částečně asimilována, takže jsem měla možnost sledovat, jak přípravy probíhají.

Důležitá schůzka se uskutečnila pod lednickým Minaretem na kolovandru, který organizoval iNY víkend před Olympiádou. S Jupíčertem a Poldou jsme plánovali průběh posledního týdne příprav. Jupí ještě stíhal odbíhat k účastníkům, aby jim říkal pokyny k psychohře. Vymýšlení podbarvovalo kvákání žab a klukům i víno. Polda z obou stran popsal papír formátu A4, na kterém poznamenával úkoly pro celý organizátorský team. A nebylo to velkým písmem.

„Organizátor může jíst, pít a spát, ale nemusí.“ Kluci se evidentně rozhodli řídit tímto heslem. V pondělí se na Bystroušce domlouvali Jupíčert a Polda s Ivčou, Pepou a Markem asi do půl druhé nad ránem. Další noc strávili Pepa a Jupí nad notebookem, na kterém mixovali hudbu na páteční zahájení. „Dnes bych se měl pořádně vyspat,“ těšil se ve středu Pepa. Drsňák Jupíčert ale strávil příjemný večer na deskových hrách, kam šel pro Bang!. Se spánkem to už bylo horší.

Ve čtvrtek proběhla poslední schůzka u Poldy a Evelíny doma. Malovali jsme medaile, které Marta vyráběla z vlašských ořechů. Žluté byly pro první místo, béžové pro druhé a oranžové pro bronz. Hlavně ale proběhla generálka toho, kdo co kdy bude na Olympiádě dělat. Jupíčert nás všechny zaháněl do postele, ať se pořádně vyspíme. Když jsem odcházela na půlnoční rozjezd, Polda s Pepou si ještě hráli s kazeťákem.

První a poslední

Oslňující svit svíček v popředí, nezřetelné postavy, u kterých moc nebylo vidět, co dělají. Jupíčert z hlediště nezahlédl ani gesto Bohů, které bylo znamením, že má Pepa zapálit oheň (neviděl ho ani on, ale zvládl to ve správný čas). Úvodní zahájení podle líčení diváků bylo bohužel trochu neviditelné. Sama jsem dělala jednoho z herců.

Večer se sportovci Orchisu rozdělili na dvě poloviny. Polda si vzal naše nejlepší hráče do dream teamu, se kterým chtěl Olympiádu vyhrát. Broňa gentlemansky uvolnil své místo Radkovi a Ríšovi a hrál za naše „béčko“, spolu se mnou. Dali jsme si název Ó Mega. Ó jako Orchis, pakliže budeme vyhrávat. Ó jako ostuda, pakliže budeme prohrávat. Jako kapitána jsme zvolili Pavla Urbana.

„Hlavně ať neprší, hlavně ať neprší,“ přáli si organizátoři Olympiády před jejím začátkem. I když předpovědi počasí nebyly nijak povzbuzující, Zeus sportovce vyslyšel a déšť přišel až těsně před přesunem na bazén. Doplatili na to však příznivci běhu, neboť ten byl z důvodu bahna zrušen.

Olympijský turnaj se konal v Zamilovaném hájku v Brně-Řečkovicích. Hned ráno zaskřípala morálka našeho Ó mega teamu, neboť nejmenované Óstudy přišly pozdě. Naštěstí Kruťák nebyl krutý a naše zápasy v ringu odkládal na později. Ani to nám však nepomohlo a všechny zápasy jsme svorně prohráli.

Mnohem lépe se ale vedlo Orchisu, který na medailové pozice nenechal vystoupit žádnou dvojici z jiného teamu. Pro svoji druhou olympijskou zlatou v ringu se probojoval Polda, tentokrát s Cácorkou. Druhé místo obsadili Laski a Helča Šeblová, třetí byli Honzík Šipr a Evča Reitspiesová.

Ó mega neuspěla ani ve frisbee a volejbale, kde jsme vyhráli jen zápasy o předposlední, sedmé místo. Brali jsme to ale s humorem. Úplně nevěřícně na nás hleděli před jedním zápasem Zvonci, protože jsme se smáli a hecovali, že jim musíme dát aspoň jeden gól. To jsme splnili a prohráli 1:12. Pavel se projevil jako správný kapitán a před každým zápasem s nadějí říkal: „Soustřeďte se, už konečně musíme vyhrát.“

O poslední místo v turnaji jsme soutěžili s teamem Mladé a neklidné, které shromáždila Věrka Novotná z Lukova. Touto dobou již Konůpková, neboť o týden později se provdala za Rosťu. Tento team měl pouze jednoho kluka a Věrka nám vyhrožovala, že děvčata nastoupí v minisukních, čímž zmatou všechny mužské protihráče. Nakonec ale měly jen přiléhavé oblečení. Nám jednou ve frisbee povalily Pepu, když se na něj všechny nahrnuly. Je pravda, že kluci v tomto zápase nechtěli moc střídat. Druhý poločas jsme s nimi hrály od nás jen holky, ať je to vyrovnané.

V plavání jsme předvedli nejlepší výkon na Olympiádě a obsadili šesté místo. Gabka ve finále hrdinně plavala dvakrát – jako první a poslední.

Ani 51 přeskoků bohužel nestačilo na lepší než obvyklé sedmé, nebodované místo. A protože Mladé a neklidné získali jeden bod v ringo-turnaji, rozdělili jsme se s nimi o poslední místo na Brontosauří olympiádě. Pepovi se tak splnil jeho sen o hnědých trenkách. Kapitán Pavel nám na Bront-l poslal povzbudivý mail: „Sedmá příčka za jeden získaný bod je móóóc krásná óóóstuda :-). Pokud zachováme formaci, počítám, že do sedmi let jsou zlaté trenky naše.“

Dream team Orchisu si naopak vybojoval zlaté olympijské medaile, o kterých snil již deset let. Skvělým výkonem v ringu, volejbalu a plavání si to určitě zasloužil. I když Polda, jako správný trenér, po turnaji prohlásil: „Ve výkonu družstva byly rezervy.“

Následky Olympiády

„Bolí mě celé tělo, nemůžu se ani hnout,“ říkali (nejen) druhý den skoro všichni. Poldovi SMS s tímto obsahem v neděli ráno přišla i od Cácorky, která původně chtěla jet na Dláždění a před Olympiádou se holedbala, že to pro ni nic nebude. „To mám radost, že jsou všichni zničení, to znamená, že se Olympiáda povedla,“ hodnotil Polda.

V pondělí na Bystroušce proběhla poolympijská hostina – knedlíky s vajíčkem, které připravily Ivča a Yffa. Nezbyly ale bohužel jen knedlíky, ale také celá várnice kysaného zelí. Ještě v pátek večer jsem ho dojídala u nás doma, zapečené s těstovinami (do úterý jsme ho jedli ještě s knedlíky). Bratr se hanebně celý týden stravoval v menze.

V pondělní noci na Bystroušce proběhlo také review olympijských organizátorů. Polda a Jupí sepisovali seznam chyb, kterých se pořadatelé dopustili, takže nezúčastněný pozorovatel by z jejich hodnocení pochopil, že akce byla naprostý propadák. Vybitá baterie v magneťáku těsně před zahájením, dlouhý program v sobotu večer, nevyspalý Jupíčert. Vinu si kluci nedávali asi jen za déšť, kvůli kterému se neběželo.

Je potřebný sebekritický postoj organizátorů, aby nepropadli uspokojení. Jako letošní účastník a hlavně pořadatel loňského hektického ročníku musím ale Poldu i Jupího pochválit, že Olympiádu zvládli dobře. A nejen oni, chtěla bych ocenit všechny, kdo se na akci podíleli. Ráda bych, aby příští rok opět Ó mega vyrazila do boje a tentokrát už více zazářila. A gratuluji Orchisu.

Sepsala Radka

Složení orchouších teamů

Orchis

Kapitán Polda
Cácorka Katka, Myšák, Helča Šeblová, Laski, Honzík Šipr, Evča Reitspiesová, Ríša, Marta Pavlištová, Radek Pozdníček

Ó MEGA:

Kapitán Pavel Urban
Týna, Broňa, Gabka, Pavluša, Radka, Pepa, Jura Maršál, Marek Neužil
(Nejlepším hráčem byl „borec od Pescáda“, kterého nám do teamu připsal Polda, ale v sobotu ráno nějak nedorazil. Objevila jsem ho náhodou při přesunu na bazén a zjistila, že to byl ten ochotný kluk, co nám pomáhal už s pátečním zahájením a byl na celém turnaji. Už se k nám ale nepřidal.)

MEJDLA:

Kapitán Hadař
Evča Straková, Verča, Viky, Eva, Oskar, Radim-Charlie, SPytlem, Radek, Pavouk, fanoušek: Vendis